Co stojí za obvyklou reakcí
Někdy nás vlastní reakce překvapí: chtěli jsme mluvit klidně, ale zmlkli jsme nebo odpověděli ostře.
Chování málokdy vzniká odděleně od prožívání. Může ho ovlivnit myšlenka na to, co si druhý člověk pomyslí, pocit křivdy či úzkosti, očekávání odmítnutí i přání zachovat vztah. V daném okamžiku se to vše odehraje velmi rychle.
Pokud se podobná reakce opakuje, může pomoci podívat se na ni po částech. Co se stalo těsně před ní? Jak jste porozuměli slovům druhého? Co jste cítili? Co jste chtěli, ale neřekli? Takové zkoumání neznamená omlouvat ani soudit sebe sama. Pomáhá vidět souvislost mezi vnitřním prožitkem a jednáním.
Když je tato souvislost zřetelnější, vzniká prostor pro volbu. Příští reakce nemusí být automatickým opakováním, ale přesnější odpovědí na to, co se skutečně děje.